NEW HAVEN – V uplynulých několika stoletích zažil svět sérii intelektuálních revolucí proti takovému či onakému typu útisku. Tyto revoluce se odehrávají v myslích lidí a šíří se – nakonec do většiny světa – nikoliv válkou (která má sklon zahrnovat řadu různých příčin), nýbrž jazykem a komunikačními technologiemi. A myšlenky šířené těmito revolucemi nakonec – na rozdíl od příčin války – přestanou být kontroverzní.
Domnívám se, že příští taková revoluce, která se pravděpodobně odehraje někdy v jednadvacátém století, zpochybní ekonomické implikace národního státu. Zaměří se na nespravedlnost vyplývající z faktu, že někteří lidé se ryzí shodou okolností rodí v chudých zemích a jiní v bohatých. V době, kdy stále více lidí pracuje pro nadnárodní firmy a má šanci poznat větší počet příslušníků jiných států, to má dopad na naše vnímání spravedlnosti.
Rozhodně nejde o nic nevídaného. Historik Steven Pincus ve své knize 1688: První moderní revoluce přesvědčivě argumentuje, že na takzvanou „Slavnou revoluci“ je nejlepší pohlížet nikoliv jako na svržení katolického krále anglickými parlamentáři, nýbrž jako na počátek celosvětové revoluce za spravedlnost. Nepředstavujte si bitevní pole. Spíše si představte kavárny s bezplatnými novinami pro hosty, které začaly být v té době populární – jako místa komplexní komunikace. Slavná revoluce už ve svém průběhu zřetelně označila počátek celosvětového uznávání skupin, které nesdílejí „ideologickou jednotu“ vyžadovanou silným králem.
Pamflet Thomase Painea Zdravý rozum, který se po svém vydání v lednu 1776 stal obrovským bestsellerem ve třinácti britských koloniích, znamenal další podobnou revoluci – ta se ovšem lišila od americké války za nezávislost na Velké Británii, jež vypukla v tomtéž roce o něco později (a měla vícero příčin). Dosah Zdravého rozumu je nezměrný, protože se tato kniha nejen prodávala, ale také se hlasitě četla v kostelích a na schůzích. Představa, že dědiční vladaři jsou nějakým způsobem duchovně nadřazení nám ostatním, je v tomto díle rozhodně odmítnuta. A většina dnešního světa včetně Velké Británie s tím souhlasí.
Totéž lze říci o postupném zrušení otroctví, jehož bylo dosaženo nikoliv válkou, nýbrž stále silnějším lidovým povědomím o jeho krutosti a nespravedlnosti. Povstání v Evropě v roce 1848 zase byla v podstatě protestem proti volebním zákonům omezujícím volební právo na menšinu mužů: na vlastníky pozemků či aristokraty. Krátce nato se rozhořel boj za volební právo žen. A ve dvacátém a jednadvacátém století jsme svědky rozšiřování občanských práv na rasové a sexuální menšiny.
Všechny předchozí „revoluce za spravedlnost“ pramenily ze zlepšené komunikace. Útisk vzkvétá tam, kde jsou velké vzdálenosti, kde se člověk nesetkává s utiskovanými.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Příští revoluce neodstraní důsledky spojené s otázkou, kde se člověk narodil, avšak výsady místa narození se zmírní. Dnešní vzestup protiimigračních nálad po celém světě sice ukazuje opačným směrem, ale s pokračujícím zlepšováním komunikace zesílí i vědomí nespravedlnosti. A uznání křivd nakonec přinese velké změny.
Prozatím toto uznání stále naráží na silnou konkurenci v podobě vlasteneckých impulzů zakořeněných ve společenské smlouvě mezi příslušníky jednotlivých národů, kteří během let platili daně nebo vykonávali vojenskou službu, aby budovali či bránili území, jež pokládali za výlučně své. Připuštění neomezené imigrace by zjevně tuto smlouvu narušilo.
Nejdůležitější kroky za vyřešení nespravedlnosti místa narození si však pravděpodobně nebudou brát na mušku imigraci. Spíše se zaměří na podporu ekonomické svobody.
V roce 1948 Paul A. Samuelson ve svém „teorému o vyrovnávání cen výrobních faktorů“ srozumitelně ukázal, že v podmínkách neomezeného volného obchodu bez přepravních nákladů (a s dalšími idealizovanými předpoklady) budou tržní síly vyrovnávat ceny všech výrobních faktorů po celém světě, včetně mzdové sazby jakéhokoliv standardizovaného typu práce. V dokonalém světě se lidé nemusí stěhovat ze země do země, aby si zajistili vyšší mzdu. V konečném důsledku stačí, aby se mohli podílet na výrobě produktu, který se prodává mezinárodně.
V situaci, kdy technologie snižují dopravní a komunikační náklady na téměř zanedbatelnou úroveň, je dosažení tohoto vyrovnání stále reálnější. Vyžaduje to však odstranění starých bariér a zabránění vzniku nových.
V konečném důsledku bude příští revoluce pravděpodobně pramenit z každodenních interakcí přes počítačový monitor s cizími státními příslušníky, v nichž poznáme inteligentní a slušné lidi – lidi, kteří shodou okolností a bez vlastního zavinění žijí v chudobě. To by mělo vést k lepším obchodním dohodám zajišťujícím konečný rozvoj řádově rozsáhlejšího sociálního zabezpečení, jež ochrání lidi v určité zemi během přechodu na spravedlivější globální ekonomiku.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
NEW HAVEN – V uplynulých několika stoletích zažil svět sérii intelektuálních revolucí proti takovému či onakému typu útisku. Tyto revoluce se odehrávají v myslích lidí a šíří se – nakonec do většiny světa – nikoliv válkou (která má sklon zahrnovat řadu různých příčin), nýbrž jazykem a komunikačními technologiemi. A myšlenky šířené těmito revolucemi nakonec – na rozdíl od příčin války – přestanou být kontroverzní.
Domnívám se, že příští taková revoluce, která se pravděpodobně odehraje někdy v jednadvacátém století, zpochybní ekonomické implikace národního státu. Zaměří se na nespravedlnost vyplývající z faktu, že někteří lidé se ryzí shodou okolností rodí v chudých zemích a jiní v bohatých. V době, kdy stále více lidí pracuje pro nadnárodní firmy a má šanci poznat větší počet příslušníků jiných států, to má dopad na naše vnímání spravedlnosti.
Rozhodně nejde o nic nevídaného. Historik Steven Pincus ve své knize 1688: První moderní revoluce přesvědčivě argumentuje, že na takzvanou „Slavnou revoluci“ je nejlepší pohlížet nikoliv jako na svržení katolického krále anglickými parlamentáři, nýbrž jako na počátek celosvětové revoluce za spravedlnost. Nepředstavujte si bitevní pole. Spíše si představte kavárny s bezplatnými novinami pro hosty, které začaly být v té době populární – jako místa komplexní komunikace. Slavná revoluce už ve svém průběhu zřetelně označila počátek celosvětového uznávání skupin, které nesdílejí „ideologickou jednotu“ vyžadovanou silným králem.
Pamflet Thomase Painea Zdravý rozum, který se po svém vydání v lednu 1776 stal obrovským bestsellerem ve třinácti britských koloniích, znamenal další podobnou revoluci – ta se ovšem lišila od americké války za nezávislost na Velké Británii, jež vypukla v tomtéž roce o něco později (a měla vícero příčin). Dosah Zdravého rozumu je nezměrný, protože se tato kniha nejen prodávala, ale také se hlasitě četla v kostelích a na schůzích. Představa, že dědiční vladaři jsou nějakým způsobem duchovně nadřazení nám ostatním, je v tomto díle rozhodně odmítnuta. A většina dnešního světa včetně Velké Británie s tím souhlasí.
Totéž lze říci o postupném zrušení otroctví, jehož bylo dosaženo nikoliv válkou, nýbrž stále silnějším lidovým povědomím o jeho krutosti a nespravedlnosti. Povstání v Evropě v roce 1848 zase byla v podstatě protestem proti volebním zákonům omezujícím volební právo na menšinu mužů: na vlastníky pozemků či aristokraty. Krátce nato se rozhořel boj za volební právo žen. A ve dvacátém a jednadvacátém století jsme svědky rozšiřování občanských práv na rasové a sexuální menšiny.
Všechny předchozí „revoluce za spravedlnost“ pramenily ze zlepšené komunikace. Útisk vzkvétá tam, kde jsou velké vzdálenosti, kde se člověk nesetkává s utiskovanými.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Příští revoluce neodstraní důsledky spojené s otázkou, kde se člověk narodil, avšak výsady místa narození se zmírní. Dnešní vzestup protiimigračních nálad po celém světě sice ukazuje opačným směrem, ale s pokračujícím zlepšováním komunikace zesílí i vědomí nespravedlnosti. A uznání křivd nakonec přinese velké změny.
Prozatím toto uznání stále naráží na silnou konkurenci v podobě vlasteneckých impulzů zakořeněných ve společenské smlouvě mezi příslušníky jednotlivých národů, kteří během let platili daně nebo vykonávali vojenskou službu, aby budovali či bránili území, jež pokládali za výlučně své. Připuštění neomezené imigrace by zjevně tuto smlouvu narušilo.
Nejdůležitější kroky za vyřešení nespravedlnosti místa narození si však pravděpodobně nebudou brát na mušku imigraci. Spíše se zaměří na podporu ekonomické svobody.
V roce 1948 Paul A. Samuelson ve svém „teorému o vyrovnávání cen výrobních faktorů“ srozumitelně ukázal, že v podmínkách neomezeného volného obchodu bez přepravních nákladů (a s dalšími idealizovanými předpoklady) budou tržní síly vyrovnávat ceny všech výrobních faktorů po celém světě, včetně mzdové sazby jakéhokoliv standardizovaného typu práce. V dokonalém světě se lidé nemusí stěhovat ze země do země, aby si zajistili vyšší mzdu. V konečném důsledku stačí, aby se mohli podílet na výrobě produktu, který se prodává mezinárodně.
V situaci, kdy technologie snižují dopravní a komunikační náklady na téměř zanedbatelnou úroveň, je dosažení tohoto vyrovnání stále reálnější. Vyžaduje to však odstranění starých bariér a zabránění vzniku nových.
Nedávné diskutované dohody o volném obchodu, Transpacifické partnerství a Transatlantické obchodní a investiční partnerství, neuspěly, protože se je zájmové skupiny pokusily pokřivit ke svému obrazu. V konečném důsledku však potřebujeme – a pravděpodobně i získáme – ještě lepší podobné dohody.
Abychom dosáhli vyrovnání cen výrobních faktorů, potřebují lidé stabilní základnu pro reálnou celoživotní kariéru navázanou na zemi, ve které fyzicky nebydlí. Kromě toho potřebujeme ochránit ty lidi v našich stávajících národních státech, kteří na zahraničním obchodu tratí. Ve Spojených státech sahají kořeny takzvané Pomoci při změnách obchodu (TAA) až do roku 1974. Kanada experimentovala v roce 1995 s Projektem doplňování příjmů. A Evropský fond úprav spojených s globalizací, který zahájil činnost v roce 2006, má malý rozpočet ve výši 150 milionů eur ročně. Americký prezident Barack Obama navrhl rozšíření programu TAA. Prozatím se však vesměs jedná o pouhé experimenty či návrhy.
V konečném důsledku bude příští revoluce pravděpodobně pramenit z každodenních interakcí přes počítačový monitor s cizími státními příslušníky, v nichž poznáme inteligentní a slušné lidi – lidi, kteří shodou okolností a bez vlastního zavinění žijí v chudobě. To by mělo vést k lepším obchodním dohodám zajišťujícím konečný rozvoj řádově rozsáhlejšího sociálního zabezpečení, jež ochrání lidi v určité zemi během přechodu na spravedlivější globální ekonomiku.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.